teké máte rádi přirozenou komunikaci?

Neptej se, co může tvůj kůň udělat pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro svého koně!

Autor: Dennis Wright

John Fitzgerald Kennedy měl podobnou myšlenku při svém výroku, kdy řekl, že je potřeba, aby Američané v první řadě dělali užitečné věci pro svou zemi a teprve poté z toho těžili užitek. Je to způsob myšlení, který posouvá dění kupředu v pozitivním duchu. Je to stejné, jako když člověk ukládá do banky peníze a zpět vybírá úroky. Tímto myšlením by jsme se měli ubírat i ve vztahu ke svému koni.

Škoda člověka, který cítí, že je třeba posuzovat sebe podle jiných, aby si stanovil vlastní cenu. Styď se člověče, jenž vzhlížíš na svého koně ve stejném světle.

Teď, když jsme sami sebe aplikovali na naše koně, je potřeba vytvořit vhodné podmínky pro budování dobrého vztahu. Pokud budeme do tohoto vztahu vstupovat s myšlenkou, že v první řadě je člověk a jeho touha po soutěžích a výsledcích, nebo to, jak nám to s naším koněm bude slušet, zda bude u ostatních dělat dojem, je jasné, že na prvním místě je člověk a na posledním kůň. Vidíte, co by zde mohlo být špatně?
Zkusme se na to podívat, jako na vztah mezi vámi a jinou osobou. Budete-li v partnerství s někým, kdo z vás má užitek, využívá vás jen pro vlastní prospěch, jak dlouho vám asi bude trvat, než o partnerství ztratíte zájem? Zřejmě brzy a nebudete pro toho člověka určitě nic dělat s radostí a s chutí. Taková je realita.
To samé platí i pro koně. Takový vztah je doprovázen stresem, psychickým i fyzickým nátlakem a negativně se odráží nejen na samotném vztahu a kvalitě tréninku, ale také na zdravotním stavu koně. To může být také jedním z důvodů, že více než 90% sportovních a více než 60% provozních (užitkových) koní trpí žaludečními vředy. V praxi to ale neznamená, že vředovým onemocněním nemůžou trpět i ostatní, psychicky vyrovnaní a spokojení koně.

Přinášíme koním stres do života a mnohdy si to ani neuvědomujeme. Často se při výcviku dlouhodobě zdržujeme s negativy, namísto toho, abychom posilovali pozitiva.

Pamatujme na to, že hlavním smyslem života koně je hledání vůdce. Pokud děláme věci dobře, stáváme se vůdci. Pokud věci děláme špatně a přivádíme koně ke zklamání, tak je to podobné, jako když čtyřletému dítěti říkáme, že on, nebo ona je hloupé a nikdy z něj nic nebude. Je potřeba svá slova a činy volit moudře, neboť dříve, než něco povíme či uděláme, musíme si být sami jisti a vědět, proč to děláme.

Chápu, že myšlenka závodů, soutěží a představa výher je často prioritním důvodem, proč vlastníte koně, ale stejně tak jde připravovat do soutěží koně s předsevzetím, že samotný vztah mezi vámi je na prvním místě. Připravujte se na své cíle a soutěže jako tým a přátelé. Nenuťte bezhlavě svého koně tam, kde by se mohl zranit, bude si to pamatovat a příště se bude zdráhat podobné aktivity opakovat.

Nechte svého koně být vždy ve vašich očích vítězem, dejte mu nejevo, že jste na něj hrdí.

Ať váš kůň cítí, že při prvním náznaku nemoci či zranění jej okamžitě respektujete jako nemocného, či zraněného přítele a stejně tak se o něj postaráte. Budete tak sklízet plody svých úspěchů.

Náklonnost mého koně ke mě je k nezaplacení, nikdy bych ji nevyměnil za peníze, nebo stuhu.

Buď dobrý ke svému koni.

Dennis

Pomůcky pro horsemanship: úvod, aneb k čemu pomůcky slouží

Autor: Dana Kortusová

Ráda bych se nyní věnovala pomůckám, protože se o nich hodně mluví, každý upřednostňuje nějaké jiné a tak trošku to ve společnosti budí dojem, že kdo nemá ty správné pomůcky, tak horsemanship určitě nedělá.

Nejdříve je nutné říci si, co to vlastně pomůcky jsou. Pomůcka je podstatné jméno, které vzniklo ze slovesa pomoci. Nemá to nic společného se slovem nutit nebo trestat. Pomůcky, které používáme, by měly pomáhat tomu, abychom se pokud možno lépe dorozuměli se svým koněm.

Nejzákladnější myšlenka tedy je, že chceme koni i sobě pomoct. Pokud je tato myšlenka splněna a vnímají to takto obě strany – kůň i člověk, nezáleží již tolik na tom, jaké prostředky užijeme. Zcela zřejmě zde narážím na to, že pokud si koupím nějaké věci, které výrobce prezentuje jako výrobky pro horsemanship, ale nemám žádné znalosti, budou mi tyto věci na nic a mohou se stát spíš zbraní. Stejně tak, když mi prostě některá pomůcka nesedí, neumím s ní zacházet a ani nemám zájem se to učit, nebudu s ní pracovat, i kdyby mi všichni tvrdili, jakou že dělám obrovskou chybu. Dnes už se vyrábí tolik výrobků, že si člověk opravdu může vybrat.

Koník má podstatě jen 3 důvody k tomu, že s námi nespolupracuje: nerozumí, nemůže, nechce (Honza Bláha). Pokud chceme tuto situaci řešit, nejčastěji používáme pomůcky. Pokud koník vše umí, rozumí nám a chce spolupracovat, nemusíme třeba ani pomůcky mít, ale ve chvíli, kdy dojde k nějakému nedorozumění nebo koník prostě nechce, tak mnohdy nebudou naše smutné oči stačit a musíme vymyslet více.

Ráda bych zde ještě řekla něco o vyhranění stylů na základě pomůcek. Horsemanship je podle mě spravedlivé zacházení s koněm a to by se mělo projevovat ve všech směrech práce s koněm - kdyby to takto bylo, nevznikl by žádný směr zvaný horsemanship, ale lidé by prostě pracovali s koňmi a bylo by to zcela normální, jen by každý používal jiné vybavení. Horsemanship v podstatě ani žádný směr není – spíš soubor zásad pro práci s koněm, zbytek jsou již jen vyzkoušené postupy, ale nikde není psáno, že si nemůžeme vymyslet svoje postupy a zásady u toho dodržet. Směr horsemanship vznikl hlavně jako odezva na zacházení s koňmi, které je hrubé, nerespektuje koně a neumí se přizpůsobit jeho požadavkům – tím nabídlo lidem alternativu. Takže jakékoliv zařazování lidí do nějakého stylu nebo směru na základě jejich pomůcek je úplná hloupost. Pokud chceme vědět, zda daný člověk zachází s koněm podle principů horsemanshipu, koukejme se raději na to, jak se chová ke koni a jak na to kůň reaguje a nezabývejme se tolik tím, jaké používá vybavení.

K čemu vlastně slouží práce s koněm ze země?

Autor: Dana Kortusová

Pořád se zabýváme tím, jak by se měl koník naučit to a ono, jak by měl mít fyzičku, jak má získat důvěru a respekt, porozumět,… Proto bych se v tomto článku chtěla zabývat tím, jak vlastně slouží práce s koněm ze země člověku nikoliv jen koni.

Ve chvíli, kdy mi někdo napíše, že by chtěl uspořádat seminář základů ze země např. pro 2 koně a já ho seznámím s délkou (5-6 hodin), většinou se zhrozí – jak že dlouho to chceme ty koně mordovat?

Pokud se domluvíme a tento seminář se uskuteční, většinou se ukáže, že se téměř nic nestihlo. Proč to tak je, když jinak s koníkem pracujeme 30 - 40 minut a je to pro nás i pro něj až až? Základy ze země nebo vůbec práce s koněm ze země slouží totiž jak koni, tak člověku. Obzvláště při základech práce na provaze se zabýváme věcmi, které kůň dávno umí, pokud mu je dokážeme zprostředkovat, kdo to často vůbec nezvládá je ovšem člověk.

Práce ze země se nepraktikuje proto, abychom si mohli říci: „ Tak teď děláme horsemanship a tím pádem děláme ze země, tak pojďme na to.“ Nebo protože se to má nebo dokonce abychom mohli ukázat kamarádům, jak za námi náš koník chodí jako psík. Práce ze země má na rozdíl od ježdění velkou výhodu: kůň a člověk jsou v tomto případě samostatné jednotky, které existují a pracují samostatně, mohou, ale nemusí se navzájem ovlivňovat. Ve chvíli, kdy na koni sedím, stále ho cvičím nebo chcete-li, školím, ať to mám či nemám v úmyslu. Již nejsme každý samostatná jednotka, kdy máme možnost jednat za sebe a udělat to, co doopravdy chceme, vystupujeme již jako celek. To je obzvláště v začátcích obrovská nevýhoda, protože v tomto případě má kůň nohy na zemi a tím pádem se prioritně může rozmyslet on, co budeme či nebudeme dělat. Představte si, že váš mozek chce jít vlevo, ale nohy míří vpravo – velmi nepříjemné, na koni se to někdy stává až moc často.

Při začáteční práci ze země se já osobně snažím především o to, aby se z dvou samostatných jednotek stala jedna jednotka tak, že každý sice jedná za sebe, ale i přesto tvoříme dohromady celek. To se nám může podařit třeba jen na chvíli a pak toto spojení zase ztratíme, ale i když k tomu dojde, nedochází většinou při ztrátě spojení k bezprostřednímu ohrožení naší osoby nebo koně.

Každý kůň je jiný a s každým koněm se vytváří jiné spojení na základě jiného chování, kterému koník rozumí a akceptuje ho, může to trvat různou dobu. To nemá nic společného s tím, jaké má koník svaly nebo jestli umí ten či onen cvik provést. Mluvím zde o tom, že když pracujeme s koněm dobře ze země, není příliš důležité pro naše spojení (nyní se nebavím o dalších aspektech), jaké provádíme cviky. Jde nám o to, abychom získali cit.

Jak člověk získává cit pro koně? To je naprosto jednoduché – pokud nemám problémového koně, který se mnou již práci vzdal nebo něco podobného, můžu se řídit tím, jak kůň reaguje na moje nabídky. Pokud reaguje podle mého gusta, byla pobídka asi přiměřená a správná, pokud se mi to nezdá téměř dokonalé, mohu já vytvořit trochu jinou nabídku, které by koník porozuměl lépe.

Pokud chci pracovat s koněm, je důležité naučit se s koněm jednat a naučit se ke koni „stavět“ a „vyjadřovat“. Práce tělem je téměř nezbytná, protože to je to přirozené, co koně dělají mezi sebou, aby spolu mohli komunikovat. Ovládat svoje tělo je nesmírně těžké především z toho důvodu, že máme zažité reflexy, které si ani neuvědomujeme. Tím působíme na koně a můžeme ho lehce zmást. Každý pohyb, který člověk udělá, by měl být kontrolovaný a člověk by si ho měl uvědomovat – proč jsem udělal tohle a tohle. To samozřejmě ze začátku nejde, ale můžeme se o to alespoň snažit. Ve chvíli, kdy člověk získá určitou fyzickou sebekontrolu, má obrovskou výhodu v sedle, protože stačí, aby mu někdo poradil např. jak sedět a on může na své technice pracovat samostatně. Další důležitý přínos pro člověka je jistě změna myšlení. Při práci s koněm si musíme uvědomit, že kůň nezná lež. To je také velmi těžké, obzvlášť v této společnosti, která je lží doslova protkaná. Lidé se již naučili tyto lži akceptovat a ani se nad nimi nepozastavují (reklamy, apod.). To je obranný mechanismus, který lidem pomáhá „přežít“. To v nás vyvolává ale vnitřní pocit toho, že vlastně lžou všichni (řekla bych takový syndrom: „To, co mi tady vykládáš, nebude nejspíš pravda…“) a podle toho se také chovají nebo jen myslí. U koní toto neplatí a přizpůsobit se jejich myšlení je tím pádem obrovský problém. To znamená – veškeré reakce, které koník udělá, jsou výsledkem jeho myšlení a demonstrují to, jak se cítí a rozhodl právě teď v tuto chvíli. Pokud se nerozhodl podle mého gusta, je potřeba zamyslet se ne nad koněm, nýbrž nad sebou – kde jsem udělal chybu, že kůň nezareagoval tak, jak jsem chtěl. To je naprostý opak toho, co lidé nejčastěji dělají: on nechce chodit na kruhu, on se mi vytrhne, on se nechce nechat chytit, on nereaguje na pobídku, on to dělá schválně… Správná otázka by byla spíš: proč nedělá nebo nechce to a to – jestli je to kvůli horku, nebo chce být u koní (nejsem dost dobrý vůdce), nebo nerozumí (neumím to vysvětlit), nechce (minule jsem ho mordovala tak dlouho se cvikem, který nepochopil, že se bojí, že to zas nebude chápat – např.), nebo třeba prostě nemůže (něco ho bolí, nemá svalstvo apod.).

Sebeovládání a kontrola emocí. S tím se potýkáme asi každý. Proč se ale lidé naštvávají na koně, když jim vlastně koně ukazují jen to, co sami neumějí? Oni se totiž nezlobí ve skutečnosti na koně, nýbrž na sebe – v hloubi duše do lidí vjede vztek kvůli tomu, že se přece tak moc snažili a výsledek neodpovídá jejich představám, v hloubi duše ví, že je to jenom jejich vina. Pokud mě něco rozzlobilo a bylo to neoprávněné (koník něčemu nerozuměl, i když nám připadalo, že už to má dávno umět), je nejtěžší zarazit se, nechat koně, poodejít si a vyvztekat se sám opodál. Pak si popřemýšlet, jakou novou nabídku vytvořím, aby koník věděl, o co se jedná a pak ji zrealizovat. To je věc, kterou kůň neskutečně ocení.

Další věcí je neobelhávat koně a naučit se dodržet to, co jsem slíbil, ale to by bylo na další kapitolu, takže o tom až příště.

Nepředpokládám, že by někdo mohl všechny předpoklady vždy splnit – nejsme neomylní, stejně jako koně, ale když se o to budeme snažit, posune nás tato práce s koněm vpřed a to nejen ve výcviku koně, ale i v osobním životě. Když pracujete s koněm, řiďte se znalostmi, kterých není nikdy dost a potom také citem, který můžete získat třeba zrovna prací ze země.

celý obsah článkůčerpán ze servru Profi Horse